Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


Posledná večera

24. 8. 2010

Posledná večera

očami blahoslavenej A. K. Emmerichovej

 

PRÍPRAVA K POSLEDNEJ VEČERI

 

Petr a Jan vykonali různé pochůzky městem a nakoupili různých věcí. Zašli také do domu Veroniky, kde měli mnohé zamluvit. Byla asi téhož stáří jako blahoslavená Panna a byla známá se svatou Rodinou už dlouhou dobu. Když Ježíš zůstal ve dvanácti letech o pouti v Jeruzalémě, chodíval jíst k Veronice. Oba apoštolově tu dostali různé nádoby a nesli je k večeřadlu v zakrytých koších. Přijali tu také kalich, jehož použil Pán při ustanovení Nejsvatější svátosti. Tento kalich je opravdu velmi podivuhodné, tajemné náčiní. Už dlouho byl v chrámě mezi jinými drahocennými nádobami, na jejichž užívání a původ se zapomnělo právě tak, jako u nás upadly v zapomenutí mnohé starobylé klenoty. Častěji se stávalo, že v chrámě bylo zastaralé náčiní přebíráno, prodáváno a přepracováváno. Tento kalich se však nemohl přetavit, protože se neznala látka, z níž byl zhotoven. Tak se stalo řízením Božím, že jej našli mladí kněží v chrámovém pokladu, kromě jiných zapomenutých věcí, v jedné skříni jako staré nádobí. Byl pak prodán milovníku starožitností. Tak přešel kalich s celým příslušenstvím do majetku Veroničina. Nebyl vždy v takovém stavu; ani už si nevzpomínám, kdy byl takto upraven. Náleželo totiž ke kalichu ještě jiné náčiní.

Na ploše, ze které se mohla vytáhnout ještě jiná destička, stál velký pohár a kolem něho šest malých pohárků. V kalichu samém byla ještě malá nádobka. Na kalichu ležel talířek a nad ním bylo vyklenuté víko. V nožce kalichu byla schována lžíce, která se dala vyjmout. Tyto nádoby, přikryté jemným šátečkem, stály pod jakýmsi  poklopem  nebo  kápí,  zdá  se mi,  že  z kůže.

Nahoře na ní byl knoflík. Velký kalich sám sestává z číše a z nohy. Noha byla asi později přidělána, protože Číše byla naprosto z jiné látky, totiž z nahnědlé, jako zrcadlo lesklé hmoty a byla podoby hruškovité. Je však vyzlacena a má dvě ouška, za něž se dá uchopit. Je dosti těžká. Noha je umělecky dělána z tmavé, zlaté rudy. Kolem dokola je had a hrozníček. Je ozdobena také drahokamy. V této noze je ona lžička.

Velký kalich zůstal v církvi jeruzalémské u Jakuba Mladšího. Vidím ho ještě kdesi dobře ukrytý. Vyjde ještě jedenkrát na světlo, tak jako tehdy byl objeven. O menší poháry se podělily druhé církve. Jeden přišel antiošským, jiný do Efesu. Ostatní se dostaly pěti jiným církvím. Velký kalich byl už u Abraháma. Melchisedech jej přinesl s sebou do země Kanaan. Použil ho při oběti, když před Abrahámem obětoval chléb a víno, a dal jej potom Abrahámovi. Měl ho už Noe. Stál zcela nahoře v arše. Také Mojžíš ho míval. Zdá se, jako by číše v této podobě vyrostla, a ne jako by byla teprve vytepána. Jenom Ježíš ví, odkud a z čeho je.

 

JEŽÍŠ JDE K VEČEŘI

 

Zatímco Petr a Jan v Jeruzalémě konali přípravy k večeři, rozloučil se dojemně Ježíš se svou svatou Matkou, s druhými ženami a s Lazarem. Dal jim ještě několik všeobecných poučení a napomenutí. Viděla jsem ho také mluvit o samotě s blahoslavenou Pannou a pamatuji si ještě několik vět. O Magdaléně, která pro zármutek byla docela beze smyslů, řekl, že miluje nevýslovně, ale že její láska je ještě tělesná, a proto ji bolest připravuje o všechnu rozvahu. Mluvil též o zradě Jidášově. Svatá Panna se ještě za něho přimlouvala.

Jidáš pod záminkou, že má mnoho věcí obstarat a platit, utekl z Betánie do Jeruzaléma. Ježíš se po něm ptal devíti apoštolů, ačkoliv dobře věděl, co zrádce podniká. Jidáš obcházel celý den farizeje a všechno s nimi smlouval. Právě mu byli ukázáni vojenští pacholci, kteří mají Ježíše zajmout. Rozpočítával si přesně cesty sem a tam, takže mu stále zbývala výmluva pro jeho nepřítomnost. Teprve krátce před začátkem večeře se vrátil opět k Ježíšovi. Byl činný a k službě ochotný, ale plný pýchy, ctižádosti a závisti. Proti těmto vášním nebojoval.

Když Spasitel oznámil své svaté Matce, co mu nastává, prosila ho tak dojemně, aby ji nechal umřít s ním. On ji však napomenul, aby se ve své bolesti chovala klidněji než ostatní ženy. Také řekl, že vstane z mrtvých a zjeví se jí. Neplakala teď už mnoho, ale byla hluboce smutná a plná otřásající vážnosti. Ježíš jako dobrý syn jí děkoval za všechnu lásku. Objal ji svou pravicí a přivinul na svá prsa. Řekl také, že ona v duchu bude s ním slavit poslední večeři.

Asi o polednách šel Ježíš s devíti apoštoly z Betánie do Jeruzaléma. Šlo za ním řadou ještě sedm učedníků, kteří pocházeli většinou z Jeruzaléma. Ježíš kráčel se svými průvodci po různých cestách kolem Olivové hory a do údolí Josafat, ano dokonce i kolem Kalvárie. Ještě učil apoštoly a řekl jim mezi jiným, že doposud dával svůj chléb a své víno, dnes však chce dát své tělo a svou krev; všechno, co má, chce dát a nechat. Přitom zjev Ježíšův byl tak dojemný, jako by se v něm zračilo celé jeho nitro, jako by sebou z lásky pohrdl, aby se jim dal celý. Učedníci mu však nerozuměli. Domnívali se, že mluví o velikonočním beránkovi. Je nepochopitelné, jak byl pln lásky a trpělivosti při svých posledních řečech.

 

VELIKONOČNÍ BERANEK

 

Ježíš se svými jedl velikonočního beránka ve večeřadle v třech oddělených skupinách, každá po dvanácti členech. Každá z nich měla svého hospodáře, jenž jí předsedal. Ježíš jedl s dvanácti apoštoly v hlavní jídelně. V jedné z postranních budov u vchodu na dvůr měly svůj stůl svaté ženy.

Tři beránci byli zabiti v chrámě. Avšak byl tu ještě čtvrtý. Ten byl připraven ve večeřadle. Ježíš ho jedl s apoštoly. Zabití tohoto beránka bylo zvlášť dojemné. Stalo se tak v předsíni večeřadla a syn Simeónův, levita, při tom pomáhal. Apoštolově a učedníci byli shromážděni a zpívali 118. žalm. Ježíš pak mluvil o nové době, kdy se má oběť Mojžíšova a význam velikonočního beránka vyplnit. Proto musí být tento beránek tak zabit, jako onen v Egyptě. Vždyť oni teď také vycházejí z kraje poroby do zaslíbené země.

Nádoby a všechno příslušenství bylo připraveno. Hezký beránek byl přinesen. Byl ozdoben věncem. Ten mu sňali a poslali blahoslavené Panně, která byla v sousední budově s ostatními ženami. Potom byl beránek zabit. Krev byla zachycena do pánve. Pak někdo přinesl yzopovou větvičku, již Ježíš namočil do krve. Šel teď ke dveřím jídelny a poznačil obě zárubně a klíč krví. Větvičku potom zastrčil za horní příčnici dveří. Přitom mluvil slavnostně a řekl také, že anděl zhoubce sem nevejde. Mohou se tu bezpečně a klidně modlit, když on, pravý velikonoční beránek, má být zabit. Teď již bude nová doba a začne nová oběť a bude trvat až do konce časů.

Nato odešli k velikonočnímu krbu na protější straně světnice. Tam už hořel oheň. Ježíš pokropil krví také krb, a posvětil ho tak na oltář. Ostatní krev byla vylita do ohně; také tuk tam byl vhozen, Ježíš hned potom přecházel za zpěvu žalmů komnatou a posvětil ji v nový chrám. Všechny dveře byly přitom zamčeny.
Zatím levita připravil beránka; nabodl ho na rožeň a zároveň s ostatními  třemi beránky jej pekl  v peci.
Až dotud Jidáš přítomen nebyl. Když přišel a přiblížil se čas, byly přichystány stoly. Všichni se oblékli do svátečních šatů, jež byly připraveny v předsíni, vzali si novou obuv, bílý kabát jako košili a plášť. Šat si přepásali. Také široké rukávy si vyhrnuli. A tak šel každý oddíl ke svému stolu. Kráčeli dva a dva, a každý měl v ruce hůl. Když přišli na svá místa, opřeli hůl o rámě a zvedli ruce. Tak zpívali žalm „Požehnán buď Hospodin izraelský" a „Chválen buď Hospodin".

Stůl byl úzký a asi tak vysoký, že stojícímu muži sahal půl stopy nad kolena. Měl tvar půlkruhu. Ježíš seděl na vnější straně uprostřed. Naproti němu na vnitřní straně půlkruhu zůstalo volné místo k obsluze. Vzpomínám-li si dobře, stáli po pravici Mistrově Jan, Jakub Starší a Jakub Mladší. Potom po pravé straně u úzkého boku stolu Bartoloměj. Vedle něho po vnitřní straně Tomáš a Jidáš Iškariotský. Po levici Páně byli Petr, Ondřej a Tadeáš. Na úzkém boku měl místo Šimon a uvnitř vlevo Matouš a Filip.

Uprostřed stolu stála mísa s beránkem. Jeho hlava spočívala na zkřížených předních nožkách. Zadní nohy byly široce roztaženy. Po obou stranách byly misky, jedna se zelenými bylinami, jež stály zpříma, a druhá se svazečky hořkých bylin. Před Spasitelem stála nádoba s nazelenalou zeleninou a jiná s nahnědlou omáčkou. Jako talířky posloužily okrouhlé placky. Při jídle se užívalo kostěných nožů.

Ten, co měl na starosti spíž, položil po modlitbě před Ježíše nůž na rozkrájení beránka, postavil před něho pohár s vínem, naplnil z konve šest ostatních pohárů, jež stály vždy mezi dvěma apoštoly. Ježíš požehnal víno a napil se. Apoštolově pili dva z jednoho poháru. Potom Mistr rozdělil velikonočního beránka. Apoštolově si vzali po řadě chlebnou placku a každý dostal svůj díl beránka. Jedli velmi rychle, zatímco maso obírali kostěným nožem. Kosti byly ihned spáleny. Vzali si také česneku a zelených bylin, jež omáčeli v omáčce. Beránka požili ve stoje. Ježíš rozlomil jeden velikonoční chléb a část z něho přikryl. Druhou polovici rozdělil. Jedli teď také chlebné placky. Potom byl přinesen zase pohár s vínem. Ježíš však poděkoval a nepil z něho. Řekl: „Vezměte víno a rozdělte se, neboť já od této chvíle nebudu již píti vína, až v království Božím." Když se dva a dva napili, zpívali. Potom se Pán modlil. Nyní si ještě umyli ruce a položili se ke stolu.

Ježíš také rozkrájel beránka, který byl poslán svatým ženám. Potom požívali zeleninu a omáčku. Ježíš byl neobyčejně srdečný a veselý. Nikdy jsem ho tak ještě neviděla. Vybízel apoštoly, aby zapomněli na všechen zármutek. Také nejsvatější Panna byla mezi ženami u stolu radostná.

Zatímco jedli zeleninu, Ježíš mluvil s nimi ještě docela mile. Ale potom stával se stále vážnějším a smutnějším. Řekl: „Jeden z vás mě zradí. Jeden, jehož ruka jest se mnou u téhož stolu." Ježíš právě rozděloval byliny, jichž tu byla jen jedna mísa. Dával je po jedné straně a nařídil Jidášovi, jenž seděl napříč proti němu, aby je podal na druhou stranu. Všichni se velmi ulekli, když Pán mluvil o svém zrádci. Spasitel chtěl Jidáše tím slovem varovat. Proto ještě mluvil dále: „Nyní sice umírá Syn člověka, jak jest o něm psáno. Běda však tomu člověku, skrze něhož Syn člověka jest zrazen! Lépe by mu bylo, kdyby se byl nenarodil!" Po těch slovech apoštolově byli velmi vzrušeni a ptali se jeden po druhém: „Pane, jsem to já?" Všichni dobře věděli, že mu úplně nerozumějí. Petr však se naklonil za Ježíše k Janovi a pokynul mu, aby se zeptal Pána, kdo to je. Bál se totiž, že Mistr může mínit jeho, protože už dostal od něho několik výtek. Jan pak ležel po pravici Pána; a protože se všichni opírali o levou paži a pravou rukou jedli, ležel Jan svou hlavou nejblíže prsou Ježíšových. Přiblížil se k Mistru ještě maličko a tázal se: „Pane, kdo je to?" Tu se dověděl, že Ježíš míní Jidáše. Neviděla jsem Spasitele říkat ústy: „Ten, komu podám skývu chleba, namočenou ve víně." Také nevím, zdali řekl ta slova tiše Janovi. Ten však pochopil, když viděl, jak Pán vzal skývu chleba, ovinutou v lupenu salátu, namočil do omáčky a s velkou láskou ji podal Jidášovi. Zrádce však sám řekl: „Pane, jsem to já?" Ježíš se přitom podíval na něho zcela laskavě a dal mu povšechnou odpověď. Tak jej před druhými neprozradil. Neviděla jsem, že by Jan pověděl Petrovi o tom všem, co poznal od Ježíše. Ale pohlédl krátce na něho a upokojil ho.

 

UMÝVANÍ NOHOU

 

Nyní vstali od večeře. Zatímco si upravovali šaty tak, jak bylo zvykem při slavnostní modlitbě, vstoupil vrchní stolník s dvěma sluhy a odstavoval stůl stranou. Když to dokončil, nařídil mu Pán, aby dal přinést do předsíně vody. Ježíš stál teď uprostřed apoštolů a mluvil k nim chvíli slavnostním způsobem. Avšak viděla a slyšela jsem toho do té chvíle tolik, že nemohu říci s jistotou obsah jeho řeči. Vzpomínám si, že mluvil o svém království, o svém odchodu k Otci a že jim chce ještě dříve nechat vše, co má. Pak je poučoval o pokání, o poznání a vyznání viny, o lítosti a o očištění. Ale cítila jsem, že to vše má vztah k umývání nohou a viděla jsem, jak všichni své hříchy poznávají a litují jich. Jenom Jidáš tak neučinil. Když řeč skončil, poslal Pán Jana a Jakuba Mladšího do předsíně, aby přinesli objednanou vodu. Ostatním poručil, aby postavili židle do půlkruhu. Pak šel sám do předsíně, odložil svůj plášť, podkasal se a přivázal si šátek, jehož delší část splývala dolů.

Zatím upadli apoštolově do jakéhosi sporu, kdo z nich dostane první místo. Protože Pán právě řekl určitě, že je opustí a že jeho království je blízko, rostlo v nich znovu přesvědčení, že má ještě nějaký tajemný pramen moci a že v posledním okamžiku vyrazí s pozemským triumfem.

Ježíš poručil v předsíni Janovi, aby vzal mísu do rukou. Jakub Mladší musil držet na rameně měch s vodou. Pak nechal natéci vody z měchu do mísy a vstoupil, následován oběma apoštoly, do jídelny. Tam stolník postavil větší prázdnou mísu doprostřed.

Když Ježíš vstoupil do sálu, vytkl apoštolům několika slovy jejich spor, a řekl jim přitom, že on sám je jejich služebníkem. Měli si nyní sednout na židle, aby jim umyl nohy. Sedli si v témž pořádku, jak leželi u stolu. Ježíš šel od jednoho ke druhému a čerpal jim rukou z mísy, kterou držel Jan, vodu na nohy. Pak vzal cíp šátku, jímž byl opásán, do obou rukou a utřel je. Jan vždycky vylil použitou vodu do veliké mísy a přišel znovu. Ježíš zase napustil z Jakubova měchu čerstvé vody do mísy Janovy a činil tak jako prve.
Jako při celé velikonoční večeři, tak i teď byl Spasitel neobyčejně dojemný a přátelský a rovněž při tomto pokorném mytí nohou byl pln lásky. Nedělal to jako ceremonii, nýbrž docela od srdce, takže svou lásku při tom zjevil.

Když přišel k Petrovi, apoštol se z pokory bránil a říkal: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?" A Mistr odpověděl: „Co činím, nyní nevíš. Poznáš však později." A mně bylo, jako by mluvil ještě k němu samému: „Šimone, zasloužil sis, aby ti můj Otec zjevil, kdo já jsem, odkud přicházím a kam jdu. Ty jediný jsi to poznal a vyslovil. A já chci svou církev vystavět na tobě, a brány pekelné ji nepřemohou. Má moc zůstane s tvými nástupci až do konce světa." Ježíš ukázal na něho a řekl ostatním, že Petr bude na jeho místě, až on sám od nich odejde. Petr však řekl: „Nikdy mi nebudeš umývat nohy!" A Pán odvětil: „Když ti je neumyji, nebudeš mít se mnou podílu." Tu Petr pravil: „Pane, umyj mi nejen nohy, ale i ruce a hlavu." Ale Ježíš na to odpověděl: „Kdo se umyl, jest čist celý a nepotřebuje, leč si nohy umýti. Vy jste také čistí, ale ne všichni." Přitom myslil na Jidáše.

Ve svém poučení mluvil Ježíš o umývání nohou jako o očištění z všedních hříchů. Mělo to tedy smysl duchovní a bylo to jakýmsi rozhřešením. Petr to však ve své horlivosti chápal jako veliké ponížení Mistra. Nevěděl, že Spasitel, aby mu pomohl, poníží se zítra až k potupné smrti kříže.

Když Ježíš myl nohy Jidáši, byl neobyčejně dojat a laskav. Vtiskl svou tvář do nohou zrádce a řekl mu tiše, aby si vše ještě rozvážil. Už rok chodí se zradou a nevěrností v srdci. Ale Jidáš dělal, jako by si nechtěl všimnout domluvy Páně, a mluvil mezitím s Janem. Petr se nad tím rozmrzel a zvolal: „Jidáši, Mistr s tebou mluví!" Tu Jidáš řekl Pánu cosi vyhýbavě všeobecného, jako: „Pane, na to ani nemyslím!"

Druzí nepostřehli, co Mistr mluvil Jidášovi. Mluvil totiž tiše a oni neslyšeli, protože byli zaměstnáni přivazováním opánků. Zrada Jidášova však bolela Pána v celém utrpení nejvíce.

Konečně Ježíš umyl nohy ještě Janovi a Jakubovi. Nejprve si sedl Jakub a Petr držel měch. Potom si sedl Jan a Jakub přidržel zespodu mísu. Ježíš učil nyní o pokoře a o tom, jak největším je ten, který slouží. Nechť si i v budoucnu v pokoře nohy umývají! Řekl to ve vztahu k jejich sporu o hodnostní třídy. Potom si Pán zase oblékl své šaty.

USTANOVENÍ  NEJSVĚTĚJŠÍ  SVÁTOSTI

 

Na pokyn Spasitelův stolník znovu připravil stůl a poněkud ho zvýšil. Rozprostřel naň koberec a stůl stál znovu uprostřed komnaty. Onen muž postavil pod něj ještě džbán vody a džbán vína.

Hned poté Petr a Jan přinesli ze zadní místnosti od krbu kalich, jejž vypůjčili v domě Veroničině. Nesli jej mezi sebou na rukou i s přikrytím, a podobalo se to, jako by nesli svatostánek. Nyní postavili schránku na stůl před Ježíše. Hned vedle byl položen talíř s tenkými, bílými, žlábkovanými velikonočními chleby. Byly přikryté. Také ona druhá polovice chleba, jejž rozlomil Ježíš při hostině, ležela vedle. Byla pak tu ještě nádoba na víno a jiná na vodu; vedle stály tři krabice, jedna plná hustého, druhá plná tekutého oleje; třetí byla prázdná.

Rozdílení chleba a pití z téhož kalicha na konec hostiny bylo již od dávných časů při uvítání a rozloučení znamením lásky a sbratření. Ježíš však to dnes povýšil na Nejsvětější svátost. Doposud to byl jen úkon předobrazný. Když Jidáš prozradil všechno, co Ježíš činil, žalovali nepřátelé na Ježíše před Kaifášem mimo jiné také to, že změnil zvyky velikonoční večeře. Nikodém však dokázal ze svitků Písma, že tento zvyk rozloučení je prastarý. Dveře teď byly zamčeny. Všechno se dělo velmi tajemně a slavnostně. Mistr zaujal místo mezi Petrem a Janem. Nejdříve byla sňata s kalichu rouška a odnesena do zadní světnice. Pak se Ježíš modlil a hovořil velmi slavnostně. Viděla jsem, že jim Spasitel vykládá večeři a všechny úkony. Bylo to, jako by kněz poučoval o slavení svaté Oběti.

Potom vytáhl Pán z podnosu, na němž stály nádoby, destičku, vzal bílý šátek, položený přes kalich, a rozprostřel ho na vytaženou plochu. Viděla jsem ho brát z kalicha okrouhlou misku a postavit ji na šátek. Nyní vyňal chleby, jež ležely na talíři, zpod pokrývky a položil je na misku před sebe. Potom postavil před sebe velký kalich, vyňal z něho malou nádobku a postavil ji stejně jako ostatní poháry napravo a nalevo. Nato požehnal chléb, a tuším, také olej. Pak pozdvihl misku s velikonočními chleby oběma rukama, hleděl k nebi, modlil se, obětoval, znovu misku položil a přikryl ji. Poté vzal kalich a dal si nalít do něho od Petra vína a od Jana vody, předtím však ji požehnal. Potom nabral lžičkou sám ještě trochu vody do kalicha. Nyní kalich požehnal a pozvedl jej k oběti.
Teď si dal nalít Mistr na ruce vody od Petra a Jana. Tekla do talíře, z něhož Pán vzal velikonoční chleby. Sám pak lžičkou nabral vody a nalil ji na ruce oběma apoštolům. Potom byl talíř nesen kolem stolu a všichni apoštolově si v něm umyli ruce. Nevím, zdali to všechno tak přesně následovalo. Ale dívala jsem se na to a ještě na jiné věci, jež mně připomínaly mši svatou, s velikým pohnutím.

Spasitel se stával během tohoto jednání stále vroucnějším a řekl, že jim chce teď dát všechno, co má, totiž sama sebe. A připadalo mi, že se v lásce zcela rozplývá. Viděla jsem ho úplně zprůhlednělého. Byl jako světlý stín. Nato rozlámal chléb na několik kousků a položil je na hromádku na misku. Potom se modlil a ještě učil. Všechna slova vycházela z jeho úst na apoštoly jako oheň a světlo, jen ne na Jidáše. Nyní vzal Ježíš misku s chleby a řekl: „Vezměte a jezte, toto jest tělo mé, které se za vás vydává!" Přitom nad ní pohnul svou pravicí, jako by žehnal. Když to učinil, vyšla z něho zář, chléb se rozzářil. Vypadalo to, jako by sám do něho vplynul. Nejdříve podal Svátost Petrovi, pak Janovi. Nyní pokynul Jidášovi, který seděl napříč proti němu, aby přistoupil. Byl třetí, komu podal Pán svaté přijímání. Ale bylo to, jako by jeho slovo couvalo od úst zrádcových. Tak jsem se zhrozila, že už nemohu říci, co jsem přitom pocítila. Ježíš však mu řekl: „Co činíš, čiň rychle!" Potom podal svaté přijímání druhým apoštolům. Přistupovali dva a dva.

Hned nato pozvedl Ježíš kalich za obě ouška k svému obličeji a říkal nad ním slova proměňování. Byl sám přitom zcela jakoby proměněn, jako by přešel sám v to, co druhým podával. Nyní nechal Petra a Jana napít se z kalicha, jejž držel v rukou. Pak ho však postavil a Jan nabíral lžičkou svaté krve a naléval do pohárů, jež Petr podával apoštolům. Pili po dvou z jedné nádobky. Nevzpomínám si už docela dobře, zdali také Jidáš pil z kalicha. Avšak jistě se nevrátil na své místo a ihned opustil světnici. Druzí se domnívali, že Pán Jidáši svěřil, aby něco zařídil. Venku začal Jidáš utíkat jako pominutý.

Zbytek svaté krve, jež zůstala v kalichu, vylil Pán do malého poháru, který stál v kalichu. Pak přidržel prsty nad kalichem a dal si na ně nalít vína a vody od Petra a Jana. Abluci dal pít z kalicha oběma apoštolům. Také do pohárků ji dal nalít a dát ostatním. Nato Mistr osušil kalich, vložil do něho nádobku se zbytkem svaté krve, nahoru položil misku se zbylými proměněnými chleby, přikryl víkem a svrchu rozprostřel bílý šátek nad kalichem, jejž postavil na podložku mezi menší poháry. Viděla jsem, jak apoštolově požívali z těchto darů, jež Kristus konsekroval, po jeho vzkříšení.

Nevzpomínám si, že by si Pán z toho něco vzal pro sebe. Také jsem neviděla, že by Melchisedech, když obětoval chléb a víno, sám něco požil. Když to podal, daroval se sám, takže se zdál jako vyprázdněn a vylit v milosrdné lásce. Nedá se to vypovědět.

Všechny úkony Ježíšovy při ustanovení Nejsvětější svátosti následovaly zcela přesně, v pořádku a slavnostně. Přece však byly také zároveň jako poučení a vyučování. Viděla jsem, jak si potom apoštoli jednotlivosti poznačili do malých svitků, jež nosili s sebou.

 

SVATÉ SVĚCENI

 

Nyní ještě přednesl Mistr řeč o svatých tajemstvích. Řekl jim, jak mají svatou Oběť přinášet na jeho památku až do konce světa. Poučil je také v hlavních věcech o  tom, jak se přijímají a jak se udělují. Dále jim řekl, jak mají o tomto tajemství povědět ostatním. Také jim dal návod, kdy mají opět něco vzít ze zbývající velebné svátosti a kdy ji mají podat nejsvětější Panně. Až však na ně sestoupí Utěšitel, smějí sami konsekrovat chléb a víno.

Potom je učil o kněžství, o svatém pomazání, o přípravě křižma a svatých olejů. Mluvil mnoho o tom, jak mají oleje smíchat a při kterých příležitostech mají mazání užívat. Zmiňoval se tu i o pomazání králů. Dokonce i  nespravedliví králové obdrželi skrze svaté pomazání tajemnou moc před druhými.

Nabral pak z tuhé masti a z tekutého oleje do prázdného pouzdra a smíchal je. Hned nato jsem viděla, jak Pán pomazal Petra a Jana. Vykročil poněkud stranou zprostřed stolu a položil oběma ruce nejdříve na ramena a pak na hlavu. Musili potom sepnout ruce a palce zkřížit. Pak se hluboce sklonili před Mistrem a on jim potřel palce a ukazováčky mastí a udělal jim také kříž na hlavu. Řekl, že to jim zůstane až do konce světa. Také Jakub Mladší, Ondřej, Jakub Starší a Bartoloměj byli posvěceni.

Viděla jsem však — jak, to nemohu vypovědět — že jim Ježíš tímto svěcením dal něco podstatného a nadpřirozeného. Dále jim řekl, že po přijetí Ducha svatého sami teprve mohou konsekrovat chléb a víno a pak že mají vysvětit i ostatní apoštoly. Viděla jsem přitom, jak Petr a Jan o letnicích před velkým křtem vložili ruce na ostatní apoštoly a že je po osm dní potom stejně tak vkládali na mnohé učedníky. Také jsem viděla, že po vzkříšení Jan poprvé podal Nejsvětější svátost svaté Panně. Tuto událost později slavili apoštolově vždy jako svátek. Církev jej už nemá, ale v Církvi vítězné se ten den stále připomíná. V prvních dnech po letnicích viděla jsem konsekrovat velebnou svátost jen Petra a Jana, ale později tak činili i ostatní.

Pán jim posvětil oheň v kotlíku. Byl opatrován ve velikonočním krbu vedle Nejsvětější svátosti.
Všechno, co činil Ježíš při ustanovení nejsvětější Večeře, stalo se velmi tajným a učilo se také o tom dále jako o tajemství. Zůstalo tak v Církvi až podnes. Rozšiřovalo se to však přece podle potřeby z vnuknutí Ducha svatého.

Po skončení těchto svatých úkonů byly kalich a nádoby se svatým olejem přikryty. Petr a Jan pak odnesli všechno na místo, které bylo od komnaty odděleno závěsem. Tento pokojík se stal teď svatyní. Nejsvětější svátost stála ve zdi, trochu nad oltářním krbem. Josef z Arimatie a Nikodém střežili pak světnici i za nepřítomnosti apoštolů.

Nyní ještě Ježíš dlouho mluvil a modlil se s nejsvětější vroucností. Bylo to často, jako by hovořil se svým nebeským Otcem. Byl pln Ducha a Lásky. Také apoštolové byli plni radosti a horlivosti. Tázali se ještě na různé věci a Mistr jim dával vysvětlení. Myslím, že o tom všem je mnoho zapsáno v Písmu svatém. Během své řeči říkal Spasitel něco Petrovi a Janovi, kteří mu seděli nejblíže. Měli to sdělit ostatním později, až všichni budou k poznání způsobilí. Něco říkal také jen Janovi samému, protože Jan  totiž bude žít déle než ostatní. Také mu  něco říkal o sedmi církvích, o korunách, o andělech a o jiných obrazech s hlubokým smyslem, jimiž označoval jistou budoucí dobu. Druzí apoštolově pociťovali lehkou bázeň, když Ježíš projevoval Janovi tak zvláštní důvěru.

Mluvil chvílemi také o svém zrádci a řekl, co teď Jidáš dělá, přitom jsem také současně viděla, že Jidáš provádí to, co Pán sděloval apoštolům. Petr hořel znovu velkou horlivostí a ujišťoval, že jistě s Mistrem vytrvá. Tu řekl Pán: „Šimone, Šimone, satan po vás dychtí! Prosíval by vás jako pšenici. Ale já jsem se modlil, aby tvá víra neochabla, a až se jednou docela obrátíš, pak posiluj bratry své!" Když pak Ježíš říkal, že tam, kam on jde, nemohou ho následovat, zvolal Petr, že za ním půjde třeba až na smrt. Ježíš odpověděl: „Opravdu, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." Upozornil je na krušnou dobu, která jim nastává, a řekl jim: „Když jsem vás rozeslal bez měšce, bez obuvi a bez mošny, měli jste někdy nedostatek?" Odpověděli mu: „Ne." Tu pokračoval, aby teď každý, kdo má měšec a mošnu, vzal je s sebou; a kdo nemá nic, aby prodal šat a opatřil si meč; neboť teď se musí i to vyplnit, že ho budou považovat za zločince. Vše, co o něm bylo psáno, blíží se k svému vyplnění. — Rozuměli všemu jen v smyslu hmotném, a Petr mu ukázal dva meče. Byly krátké a široké. Ježíš řekl: „Dost! Vyjděme!"

Tu k němu přistoupily jeho Matka, Maria Kleofášova a Magdaléna a snažně ho prosily, aby nechodil na Olivovou horu, neboť zaslechly pověst, že ho mají nepřátelé zajmout. Ježíš je však těšil několika slovy a šel pak rychle mimo ně. Bylo večer kolem deváté hodiny.

Šli teď cestou, po níž ráno kráčeli Petr a Jan, k hoře Olivové.

 

 

http://misie.sk/index.php?option=com_content&task=view&id=433&Itemid=index.php?option=com_content&view=article&id=433

 

 

 

 

 

 
Reklama